Holubi

11.09.2020

    Jednou nám kdosi daroval tři holoubata. Byla ještě neopeřená a neuměla ani létat. Na statku kdysi holubi chovali a proto jsme je dali do holubníku. Uzavřený jihočeský dvůr jim poskytl dostatek příležitostí k učení. Po pár dnech, kdy jim peří dorostlo, začali poskakovat a zanedlouho se odvážili k prvním letům.

      To ovšem neušlo našim yorkšírkám, které pokusy holubů sledovali s velkým zaujetím . Zvláště Woody měla o zábavu postaráno a každý přelet hlásila štěkotem. Pár dní to vypadalo jako hra na třetího, kdy holubi létali přes dvůr a Woody rozčileně běhala dole po dvoře a štěkala a štěkala. Neměla šanci, ale vytrvale a s umanutostí jí vlastní, provázela ptáky při každém přeletu.

      Holubi se v létání rychle zdokonalovali a trvalo jen pár dní, kdy se objevilo větší hejno ze sousední vesnice, jak krouží nad naším dvorem. Naši holoubci pokračovali v učení a jakmile zesílili a po pár týdnech zvládly delší lety , připojili se k hejnu.

     Naposledy zakroužili nad statkem a odletěli. Trošku mi pak chyběl zvuk máchajících křídel, ale Woody měla konečně klid.