Přechod uhlíků

    Miluji oheň asi protože jsem narozena v ohnivém znamení. Živel mě lákal a tak jsem tvořila keramiku a žasla nad transformací jílu a barev vlivem ohně. Pak mě uchvátilo sklo. Seznámila jsem se s výrobou lehaného skla což je  nařezané sklo složené do barevné kompozice přes sebe a potom znovu stavěné bez použití kovu. Dál jsem se učila tvořit korálky. Nad plamenem u kahanu při výrobě skleněných perel mi napadla myšlenka, že to nestačí, že potřebuji ještě bližší kontakt s ohněm...

    To znamenalo dotknout se ho a tak jsem se přihlásila na přejití žhavých uhlíků. Jela jsem na sever Čech a se skupinou dalších odvážných lidí vedených zkušeným Mírou Kašparem a doprovázeni Jaroslavem Duškem, Součástí přípravy na přechod bylo několik technik jak se vyrovnat se strachem a potní chýše. 

    Na začátku nám Jarda vyprávěl jak se chtěli seznámit s přechodem uhlíků a proto navštívili jednu paní, která metodu znala a byla ochotná se o své zkušenosti s nimi podělit. Zazvonili u dveří jejího domku a uslyšeli rány. Poté se otevřely dveře vedoucí na schodiště, kde byla paní na čtyřech s obvázanými chodidly. Při stoupáních na schodech způsobovala ty rány, vedla je do kuchyně a na vysvětlenou vesele vyprávěla: No já chodila tak často, že jsem naposledy nedávala pozor a neměla pokoru a proto jsem se spálila. Ale už je to dobré a už si to léčím mentálně a uzdravuji pokožku na chodidlech, takže za pár dní věřím, že to bude v pohodě...

    První večer jsme šli do potní chýše, jde o indiánský očistný rituál.  V posvátném ohni se nahřejí kameny, které se vloží doprostřed chýše, která je nízká, vytvořená z větví a zakrytá kůžemi. Vzduch se rychle prohřeje. Kameny se polévají vodou s bylinkami. Po určité době se  vkládání kamenů opakuje a to celkem čtyřikrát. Rituál trvá několik hodin a lidé uvnitř se modlí a mají různé zážitky. Pro mě to bylo velmi silné, měla jsem pocit, že jsem vstoupila do lůna Matky Země, Pačamamy a prošla jsem znovuzrozením, Bylo to hluboké, očistné a radostné.

     Druhý den jsme pracovali s naší duší, strachy a vědomím. Odpoledne se znovu rozdělal rituální oheň, aby večer bylo dost  uhlíků na přechod. Bubnovali jsme a tančili kolem ohně. Před hranicí utvořili koberec dlouhý asi 15 m a vrstva uhlíků byla 7 až 10 cm. Z koberce sálalo teplo, ale sebrala jsem odvahu a podle pokynů jsem ohnivý koberec přešla. Pod nohami jsem cítila horko, ale byla jsem klidná. Musela jsem udělat každou nohou 7 až 8 kroků. Na konci jsem vstoupila na chladnou trávu a byla šťastná, že jsem to dokázala. Zkontrolovala jsem chodidla a nebyla jsem spálená ani trochu, nicméně tlapky se prohřály tak moc, že mě hřály až do rána. Byla jsem z toho všeho přeci jen překvapená, protože se to vymyká zdravému rozumu. Bylo nás tehdy kolem šedesáti a skoro všichni v pořádku přešli. Asi tři lidé děkovali za mastičku na spáleniny, protože po vystoupení z koberce stouply na zakopnutý uhlík a v ten moment, jak to nečekali, tak se spálili. Nakonec se ukázalo, že majitelka mastičky byla právě ta paní, která nakonec jediná nepřešla... 

    Po půl roce jsem se rozhodla zkusit to znovu. Tentokrát jsem jela na jih. Potkala jsem se s několika známými, které jsem potkala už na jaře. Musím se přiznat, že jsem se bála víc napoprvé, protože jsem věděla, že je to opravdu žhavý oheň. Potní chýše byla opět skvělá a druhý den večer tu byl znovu oheň a koberec z uhlíků.  Stoupla jsem si do řady a soustředila se,  Přede mnou byla . už jen jedna žena, když náhle místo aby vstoupila na koberec, uhnula stranou a odešla. Tím pádem jsem byla hned na řadě, a chybělo mi těch pár vteřin soustředění. Cítila jsem jak se mě to snaží rozhodit, Proto jsem se párkrát  nadechla, sebrala odvahu a vykročila. Horko bylo veliké, ale zvládla jsem to. Mě odhodlání mě přineslo obrovskou radost, že jsem se dokázala překonat a ustála to.